Slunečnicový podvečer
Pokaždé, když jedu do práce, mám oči na stopkách, co kde zrovna kvete. A poprvé se mi podařilo najít u nás na českobudějovicku slunečnice!
Pokaždé, když jedu do práce, mám oči na stopkách, co kde zrovna kvete. A poprvé se mi podařilo najít u nás na českobudějovicku slunečnice!
Jelikož Arriva ZBOŽŇUJE aportování a já zbožňuji focení a Arrivu, udělala jsem pár fotek z podvečerní zahrady.
..kdo u nás spinká, neodjede bez fotky! :))
Slunečná výstavní sobota za námi…a byla moc fajn .
,,až nás cca za týden uvidíš", padla věta od Dany v naší WhatsApp skupině…načež odpověď Žandy byla ,,kam jedete?"…a tím začalo něco, v co jsem tento rok vůbec nedoufala.
Holčičko, dnešním dnem patříš do třídy veteránů. Přitom mi to přijde sotva jako dva roky, co mě malé štěňátko tahalo za nohavice. Jsi TAKOVÁ láska. Ubrblaná. Umíš dát najevo každou emoci a nejvíc lásku. To tvé objetí, to neumí u nás žádná jiná. Jsi speciální. Jsi tak jiná a přeci jste všechny tak stejné. Optimistický klaun s nekonečnem lásky.
Dneska slavíš 18 let, zlatíčko…Kéž bych si tě mohla alespoň v tento den vždy půjčit…
Jen tak tak se mi podařilo vyrazit s holkama na magnoliové focení, které jim tedy setsakramentsky sluší!
Větou ve stylu ,,běda jak s ní nebudeš chtít chodit ven (s Dituškou)!", to tak nějak před 18 lety začalo...18 let…tolik vzpomínek, jen těch nejkrásnějších a jedna bolavá, bez které by ale nebyly vzpomínky žádné.
Kdo může říct, že se mu celý jeho svět vejde na jednu fotku… já ano.
